Moje kamarádka Silva vychovává sama dvě děti – dva kluky (14 a 16 let). Protože pracuje na směny, bývají kluci dost často sami doma. Jednou jsem k ní šla nečekaně na návštěvu. Nebyla doma, za to kluci ano a měli doma mejdan. Byl z nich cítit alkohol a i ode dveří jsem viděla, jak mají na stole několik lahví vína. Vrtalo mi to hlavou, tak jsem udělala „přepadovku ještě jednou“. Situace se opakovala. Tentokrát vylezla ven i sousedka, aby si postěžovala, že mejdany jsou u nich doma tak jednou za 14 dní a že jsou často dost hlasití. Vůbec nevím, jak to mám kamarádce říct. Má toho i tak hodně, snaží se, aby kluky uživila, alimenty skoro nedostává.
Vaše obavy jsou vzhledem k věku chlapců na místě. Pokud si dovedete představit, že o svém znepokojení mluvíte přímo s nimi, bude to pro začátek asi ta nejlepší cesta. Dále bude dobré mluvit přímo s kamarádkou, a to hlavně proto, že podávat alkohol nezletilým je trestné, a byť jim ho podle toho, co píšete, sama přímo nepodává, přece jen alkohol pijí její vlastní děti doma. Navíc, když o problému začnete mluvit, dáte jí šanci ho vyřešit dřív, než bude pozdě. V každém případě můžete kamarádce nabídnout, ať se obrátí na nejbližší odborné adiktologické pracoviště. Můžete ji rovněž ubezpečit, že se o situaci a vhodném postupu může pro začátek přijít poradit sama bez chlapců.
Co se stane s Vaším příběhem najdete
v pravidlech stránky Pojďme o tom mluvit
